O škole

 

Historie školy, její tradice a kontinuita vzdělávací nabídky tvoří nedílnou součást charakteristiky školy.

Ustanovení družstva a zřízení učiliště

27. prosince roku 1950 bylo ustanoveno nožířské výrobní družstvo KDS Sedlčany. Při svém založení mělo 27 členů, pracovníků bývalých soukromých firem ze Sedlčanska a Benešovska. Svoji činnost zahájilo družstvo 1.ledna 1951. Výrobní základna byla velice skromná. Sestávala se z několika řemeslných dílen, které byly vybaveny nejnutnějším zařízením pro rukodělnou výrobu. Za těchto velmi svízelných podmínek začali tehdejší zaměstnanci vyrábět kuchyňské nože, nástroje do masostrojků, zahradnické nůžky a kleště na nehty. Postupně se přidala výroba břitev a holících čepelek. Značná část výrobního sortimentu byla určena pro vývoz.

Aby mohlo družstvo v potřebné míře rozvíjet nožířskou výrobu,potřebovalo soustavně a cílevědomě zvyšovat stav kvalifikovaných odborníků – nožířů. Jedinou reálnou možností, jak tento úkol pro družstvov dané době velmi důležitý zajistit, bylo postupně si připravit a vyučit potřebný početmladých odborníků.

Výuku učňů oboru nožířv té době zajišťovals celostátní působnostín. p. Mikov , v Mikulášovicích. Mikulášovice ležítéměř na konci Šluknovského výběžku v severních Čechách. Tato obrovská vzdálenost velmi negativně ovlivňovala možnost náboru potřebného počtu učňů. Dalším negativem byl ten fakt, že učební obor nožíř nebyl oborem preferovaným a tak rodiče uchazečů museli sami ze svého hradit v plné výši nákladyza internátní ubytování, stravování i výuku. Navíc docházelo i k tomu, že mnozí absolventi se po vyučení v Mikulášovicích nevrátili do KDS Sedlčany a zůstali pracovatv  n. p. Mikov.

Ve stejné situaci v zajišťování učňovské mládeže pro učební obor nožíř jako KDS Sedlčany bylo i pražské družstvo nožířů „ DRUNO“. Proto jak představenstvadružstev KDS a VD DRUNOsnažilo po několik let prosaditnaÚstředním svazu výrobních družstev v Praze ( ÚSVD) souhlas ke zřízení odborného učiliště pro učební obor nožíř, které by sloužilo pro obě družstva k výuce nožířů. Po značném úsilí a mnoha intervencích předsedů obou družstev udělil ÚSVD koncem června 1955 souhlas ke zřízení učiliště v Sedlčanech. Souhlas ke zřízení učiliště byl vydán však s podmínkou, že kromě zajištění výuky učňů obou těchtonožířských družstev, budeučiliště zajišťovatvýuku učňů oboru nožířpro potřebuvšech ostatních VD i pro potřebu podniků MH (místního hospodářství) v Čechách a na Moravě.

Červený Hrádek

Po projednání o zřízení učiliště s dalšími institucemi v Sedlčanech,byl uvolněn pro potřebynovězřizovaného učiliště zámeček Červený Hrádek. Zde měly býtvybudovány učebny a internát, pro dílny odborného výcviku byla pak uvolněna částdružstevního mlýna na Červeném Hrádku. Budovy byly tedy přiděleny a zhruba za dva měsíce měly být adaptovány na provozuschopné.

Družstvo KDS Sedlčany a VD DRUNO přijalo asi 50 učňů, pro které mělo být zajištěno počínaje 1.zářím 1955 ubytování, stravování, teoretická výuka a odborný výcvik. Splnění tohoto úkolu v daném termínu se tehdy zdálo naprosto vyloučené a v lidských siláchnemožné.

Přesto však díky pochopení a pomoci MěNV v Sedlčanech a dalších institucí a pomoci celé řady dodavatelských organizací, zejména OSP Sedlčany a díky maximálnímu úsilí mnoha pracovníků družstva, se podařilo daný termín splnit i když s určitým zpožděním.

První učni nastoupili na učiliště koncem září 1955. Teoretická výuka byla zahájena počátkem října 1955 a odborný výcvik až v prosinci 1955, protože adaptace a rekonstrukce bývalých mlýnských prostor na dílny odborného výcviku byly obtížnější. Náročné bylo i vybavení dílen potřebnými základními jednoduchými stroji, kterých obě družstva měla sama nedostatek. Při zřizování učeben, ubytoven, kuchyně a jídelny a především dílen pomáhali učni sami formou brigád.

V počátcích zahájeníteoretickéipraktické výuky bylo mnohokráte improvizováno. Chybělyzkušenosti, vybavení bylo minimální, nebyly učební osnovy a především neexistovala vůbec žádná odborná literatura z níž by bylo možné čerpat pro potřebu výuky nožířské technologie. Proto tehdejší kolektiv mistrů odborného výcviku a učitelůodborných předmětů vypracoval pro potřeby výuky návrh osnovy nožířské technologie, odborného výcviku a skripta pro výuku nožířské technologie. Nutno však přiznat, že tyto dokumenty měly celou řadu nedostatků a byly několikrát přepracovávány. Potěšitelné však je, a to nelze opomenout, že mistři odborného výcviku p. František Blumtrit a JanVodvářka za lektorství dalšího mistra odborného výcviku p. Vojtěcha Nechvíle napsali první českou učebnicinožířské technologie, která byla schválena Ministerstvem školství jako učební textpro I. až III. ročník učebního oboru nožíř. Učebnice byla vydána v roce 1961.

Prvním vedoucím učiliště byl ÚSVD schválen a jmenován sedlčanský učitel František Kocourek, který v počátcích provozukromě vedení učiliště, výuky některých teoretických předmětů, byl nucen pro nedostatek personálu zajišťovat i funkci hlavního vychovatele. Až později do funkce vychovatele nastoupil pan Kofroň.

Výuku odborných předmětů jako nauku o materiálu, nožířskou technologiijako první provádělpan Luděk Malý, kterého uvolnilo představenstvo družstva z táborské provozovny.

Prvními mistry odborného výcviku byli pan František Blumtrit, uvolněný družstvem DRUNO a Tomáš Komrska st., uvolněný z táborské provozovny. Na každého z mistrů v počátcích výuky připadalo asi 25 učňů. Vybavení dílen potřebnými stroji a nářadím zajišťoval Tomáš Komrska mladší.

Z počátku výuky se učni stravovali na Červeném Hrádku v hostinci „U Lenců“. Nutno podotknout, že se toto řešení mnohým velmi líbilo. Koncem roku 1955 zahájila provoz vlastní kuchyně učiliště a jako jedna z prvních kuchařek nastoupila paní Voldánová.

Počátkem roku 1956 byl provoz učiliště již stabilizován a v té době již dobře vybavené dílny posílil jako mistr odborného výcvikuodborník Jan Odvářka, v roce 1957 pak další mistr odborného výcviku Vojtěch Nechvíle.

Dopoloviny roku 1957 působil na učilišti jako učitel odborných předmětů známý výtvarník, malíř a sochař Emanuel Famíra, který byl vyučen nožířem a až do doby Únorové revoluce provozoval nožířskou živnost v Praze - Libni.

Po odchodu z funkce vedoucího učiliště Kocourka nastoupil do této funkce Karel Rubeš a jako nový vychovatel Jaroslav Švec.

V roce 1958 se přestěhoval internát do budovy bývalého hostince „U Karla IV“, odkud učni docházeli na výuku nadále na Červený Hrádek.

Sedlčany – areál KDS

Počátkem druhé poloviny šedesátých letbyly vybudovány družstvem KDS v prostoru areálu družstva v Sedlčanech nové moderní a prostorné učňovské dílny, včetně učeben pro teoretickou výuku. Tyto prostory byly uvedeny do provozu v roce 1967.Již v roce 1971 byla dokončena stavba moderního všestranně vybaveného internátu s tělocvičnou a škola byla přejmenována na Odborné učiliště nožířského výrobního družstva KDS Sedlčany.Učiliště zajišťovalo výukunožířů, ale i dalších profesí - Zedník, Zedník, instalatér a nástrojař a to nejenom pro potřebu družstva KDS, ale i pro potřebu dalších výrobníchdružstevve Středočeském kraji.Při zmínce o výstavbě nového odborného učiliště moderního rázu nelze nevzpomenout ještě jednou na pana Jaroslava Švece, který byl jedním z mnoha pracovníků družstva, kteří se o vznik a výstavbu tohotoučiliště zasloužili. Jaroslav Švec byl jmenován, po odchodu do starobního důchodu Karla Rubeše, do funkce vedoucího Odborného učiliště. Tuto funkci vykonával až do června roku 1975, kdy byl z nepodložených důvodů odvolán.

Začalo tak další pokračování úspěšné éry Odborného učiliště KDS Sedlčany. Do funkce vedoucího OU byl jmenován 1. 8. 1975Jaroslav Staněk, který zde vyučoval odborné předměty. Učebními obory byly stále nožíři, automechanici, zámečníci, stavební klempířia instalatéři. Výuka učebního oboru nožíř byla zabezpečována pro žákyz celé České republiky, na ostatní učební obory byli přijímáni žáci ze Středočeského kraje nejen pro potřeby družstevČSVD ( Český svaz výrobních družstev), ale i pro podniky jiné.

V roce 1981 došlo k reformě učňovského školství. Tato reforma se dotkla také OU KDS Sedlčany. Učiliště bylo přejmenováno na SOU ČSVD se správou v Liberci, která řídila metodicky všechna SOU ČSVD v České republice. Prvním ředitelem SOU ČSVD v Sedlčanech byl jmenován Jaroslav Staněk.

Správou SOU ČSVD v Liberci byly vneseny na učiliště v Sedlčanech nové moderní prvky audiovizuální vyučovací techniky, byly zřízeny dvě učebny s vnitřním televizním okruhem a natehdejší dobu moderně vybavená počítačová učebna.

V roce 1987 Jaroslav Staněk odchází ze zdravotních důvodů z funkce ředitele SOU ČSVD Sedlčany a na jeho místo byl jmenován ing. Václav Soběslavský, bývalý zástupce ředitele na tehdejším Zemědělském středním odborném učilišti v Sedlčanech.

Příchodem ing. Václava Soběslavského začala další etapa SOU ČSVD v Sedlčanech. Ing. Soběslavský se pouští velmi intenzivně do zpracovávánípodkladůpro stavbu nového učňovského komplexu v lokalitě Červeného Hrádku, kde historie učiliště v podstatě začala.

Opět Červený Hrádek

Koncepce nového učňovského zařízení předpokládala, že teoretická výuka a mimoškolní výchova bude probíhat nadále v objektech, které byly součástí areálu KDS Sedlčany a na Červeném Hrádku vzniknou moderně zařízená pracoviště pro výuku odborného výcviku. Od této koncepce bylo z ekonomických důvodů upuštěno a Na Červený Hrádek se v roce 1992 přestěhovala celá škola včetně teoretického vyučování.

S obdobím devadesátýchlet jsou spojeny organizační změny , které byly zahájenyzrušením Správy středních odborných učilišť v Liberci a rozhodnutím Svazu Českých a moravských výrobních družstev ukončit roli zřizovatele středních odborných učilišť. Tento krok „okořenilo“ Ministerstvo hospodářství, které rozhodlo o zařazení družstevních SOU do sítě soukromých škol. Nový zřizovatel školy, výrobní a vzdělávací družstvo PROFES Sedlčany, zřídil střední odborné učilištějako odštěpný závod družstva. Ředitelem školy byl jmenován Mgr. Josef Nádvorník.

Významným mezníkem v tomto období byl rok 1996. Škola, s cílem získat úplnou právní subjektivitu, přijala novou právní formu-obecně prospěšná společnost. Tato právní forma podle zákona č 248/1995Sb.,m.j. určovala,že škola bude hospodařit jako nezisková organizace.

S obdobím devadesátých let je spojeno také rozšíření nabídky učebních a studijních oborů. Byly zřízeny nové typy škol. Odborné učiliště a Praktická škola připravovaly žáky, kteří vycházeli ze zvláštních škol, respektive z nižších ročníků základních škol. Pro absolventy oborů středního odborného učiliště byl zřízeno nástavbové studium zakončené maturitní zkouškou. Škola intenzivně rozšiřovala spolupráci s podnikatelskými subjekty v oblasti výuky odborného výcviku.

V současné době se na škole připravují žáci v sedmi učebních oborech (Zedník, Zedník, instalatér, zedník, zednické práce, zámečnické práce ve stavebnictví, práce v autoservisu) a v nástavbovýchstudijních oborechProvozní technika a Podnikání.

Škola dále rozšiřuje spolupráci s podnikatelskými subjekty v regionu. V současné době má škola okolo padesáti smluvních partnerů, kteří zabezpečují přípravu v odborném výcviku na svých pracovištích. Výsledkem této spolupráce je, že žáci znají podnikatelské prostředí, znají zařízení a technologické postupy používané firmami v regionu a velmi dobře získávají pracovní uplatnění.

Významným prvkem ve vzdělávacím programu školy jsou odborné stáže v zahraničí. Škola v současné době spolupracuje se šesti rakouskými firmami, u kterých mají žáci možnostabsolvovat měsíční stáž. Stáž probíhá v obdobném režimu jako praxe v odborném výcviku. Odborné stáže se uskutečňují s finanční podporou programu Leonardo da Vinci.

Zaměstnanci školy: Mgr. Josef Nádvorník-ředitel školy, Bc. Jaroslav Jarůšek-zástupce ředitele pro odborný výcvik, Mgr. Jitka Chocholoušková-zástupce ředitele pro teoretické vyučování, Mgr. Robert Kohout, Ing. Hana Chocholoušková, Ing.Vladimír Stibor, Bc. Jana Stiborová, Bc. Jiří Jirout, Ondřej Vodňanský, Pavel Vyhnal, Stanislav Šťástka, Anna Válová.